Z praku

U nás v Evropě jsme víceméně zvyklí na dost podobné věci a máme podobnou kulturu, protože logicky dvě země vedle sebe si budou dost podobné, protože kdysi třeba patřily pod jednu velkou říši a tak se kultura tolik nelišila, protože jednak chtěl panovník sjednocenou říši, protože pokud nebyla sjednocená, lidé se mohli snáz oddělit a vznikl by nový stát, ale také proto, že to navenek vypadá zkrátka lépe, když vidíte říši jednotně a ne rozkouskovanou na několik menších částí a dílů. Samozřejmě od té doby vznikly nové zvyky a tradice a po rozpadu a různém tvarování si každé místo na světě našlo své zvyky a tradice.

Může se i dnes stát že v jednom státě (který je spíše větší) se mísí více kultur a také národností najednou, ale většinou to bývá nastejno a kultura bývá jednotná. Také podle toho, kde se dané země nachází vznikají jakési společné znaky tím, jak se kultura přenáší z jednoho státu do druhého, protože jsou vedle sebe. Tyto znaky mohou být společné jen pro pár států, ale také pro celý světadíl či kontinent, například Evropa má jakýsi společný znak a rozhodně bychom mohli najít rozdíly mezi Evropou a třeba Asií. Těch odlišných znaků bychom mohli najít tolik a ani bychom nemuseli dlouho hledat. Úplně malým rozdílem je třeba to, jakým způsobem člověk jí jídlo. My používáme příbor, v Asii hůlky.

Konkrétně se to týká Číny, Japonska, Koreji, Vietnamu, Thajska a Tchaj-wanu, to jsou země, kde většinou naleznete lidi, kteří si pochutnávají na svém oblíbeném jídle s hůlkami v ruce. Hůlky mohou být z mnoha materiálů, ze dřeva, plastu, slonoviny, bambusu, dokonce i z kovu, což je pro nás ještě více nepředstavitelné, ale v Koreji to tak mají. My sice vnímáme hůlky všude úplně stejně, ale co zemi se velikost a tvar hůlek liší podle toho, jak jsou zvyklí občané jíst. V Číně jsou dlouhé, v Japonsku krátké. Kdysi se hůlky používaly pouze pro přípravu pokrmů – míchalo se s nimi jídlo, nyní se však používají jako „příbor“.