Klíčky mungo si můžete vypěstovat snadno i doma
Nadšenců klíčení semínek přibývá a mezi nimi jsou vyzdvihovány zvláště některé plody, známé již z obchodních řetězců z doby devadesátých let. Tehdy se na trhu začaly objevovat, pečlivě zabalené do plastové fólie, drobné fazolky mungo. Klíčení právě této plodiny je poměrně snadné, a co víc, klíčky jsou velmi chutné, sladké, a zároveň pikantní, šťavnaté, a hodí se jako příloha k bezmasým i masovým pokrmům.
Podobnost s hrachem není náhodná
Svou chutí připomínají mladý zelený hrášek, těsně před obdobím sklizně, což ovšem není jev náhodný. Z biologického hlediska jsou totiž obě plodiny druhově podobné a to je také důvod, proč lze obě luštěniny jíst i v syrovém stavu. Mungo tedy vlastně nejsou fazole jako takové, svůj název získaly díky tvarové podobnosti, stejně jako další druhově příbuzná odrůda s názvem Adzuki.
Podrobíte-li klíčení obyčejné fazole „ledvina“, ať už jsou jakkoli barevné a velké, budou v syrovém stavu mírně jedovaté a museli byste je bezpodmínečně podrobit tepelné úpravě. Pro adzuki a klíčky mungo to samozřejmě neplatí, ty můžete přidávat do zeleninových salátů, nebo je nabírat po lžících a jíst je samotné, případně je podávat jako přílohu k pomazánkám a mnoha dalším pokrmům. Klíčící luštěnina obsahuje mnoho výživových prvků v koncentrované podobě, proto to s jejich konzumací nepřehánějte a dávkujte je na talíř jen v množství maximálně několika polévkových lžic za den. 
A co v nich najdeme
Především živé enzymy. Každá klíčící rostlinka ze semínka je živý organismus a tím pádem jsou doslova nabité energií. Tak jako lidé čerpají energii ze stromů v přírodě, nebo z květin v domácnostech, můžeme čerpat energii i konzumací živých klíčků. A kromě energetické vzpruhy nám poskytují vitamín C, provitamín A, vitamíny skupiny B, vitamín E, antioxidanty, rostlinné flavonoidy a minerály, zejména vápník, hořčík, železo, draslík, fosfor a zinek.