Jak mohli lidé již dříve věděž, že je Země kulatá?
Tvar naší planety je něčím, o čem vůbec nepochybujeme. Máme o něm totiž spoustu nejrůznějších důkazů, přičemž nikoliv nejmenším jsou snímky Země z vesmíru. Dnes a denně dostáváme satelitní fotografie, které jej jasně ukazují v celé své kráse. Zdá se tedy, že bychom o tom neměli ani v nejmenším pochybovat. Ovšem pravdou je, že o tom velmi dobře věděly již staré národy. Navzdory všeobecnému mínění totiž ve starověku nepanovalo přesvědčení, že je placatá, jak bychom mohli věřit. Je však otázkou, jak to vlastně věděli. Ve skutečnosti o tom měli hned několik důkazů.
Tím prvním a zdaleka nejdůležitějším byly odplouvající lodě, kdy jim nejprve za obzorem zmizela nejnižší část, a postupně mizela až po plachty. Pokud by však Země byla placka, pak by nemizela postupně, pouze by se zmenšovala, až by se ztratila z dohledu, avšak po celou dobu by byla vidět celá. Nic takového však nepozorujeme ani dnes. To samé ostatně platí i o pevnině, kdy nejprve vidíme její nejvyšší vrcholky, a teprve později pobřeží, třebaže je k nám blíže. Na pevné zemi by pak muselo být jako první vidět pobřeží, a zbytek až později. Něco takového však nepozorujeme. Pak je tu také západ Slunce, které postupně klesá za obzor.
Nevidíme, že by se postupně zmenšovalo. Jeho velikost je však stále stejná po celou dobu, nýbrž jen klesá za obzor, kde postupně mizí či se naopak objevuje. V neposlední řadě pak musíme zmínit Eratosthénův experiment, kdy pomocí dvou stínů prokázal nejen tvar Země, ale také vypočítal její poloměr, a to jen s velmi nepatrnou odchylkou od skutečnosti, zjištěnou moderními měřicími přístroji. Je tedy jasně vidět, že ani staré národy nebyly tak hloupé, a měly znalosti, které bychom jim nepřisuzovali. A to je velká škoda. Zbytečně tak totiž své předky podceňujeme, namísto toho, abychom si jich vážili. Byli to totiž lidé stejně chytří, jako jsme dnes my.